Vlčí máky na podporu válečných veteránů

Veškeré finanční prostředky z této sbírky jsou využívány přímo na pomoc válečným veteránům, vojákům a jejich rodinám, které se ocitly v těžkých životních situacích, a to prostřednictvím Vojenského fondu solidarity.

Kampaň, která sbírku provází, je poděkováním za jejich odvahu a připomenutím hodnot, na které bychom neměli zapomínat. Vlčí mák je mezinárodně uznávaným symbolem úcty k padlým hrdinům a všem válečným veteránům.

Město Žatec se připojilo k této akci tím, že symbolické vlčí máky umožňuje kupovat v Turistickém informačním centru na nám. Svobody, v infocentru Chrámu chmele a piva a v Kapucínském klášteře, kde jsou oficiální kasičky, které spravuje Vojenský fond solidarity ministerstva obrany. Vlčí máky budou v průběhu sbírky nabízet i vojáci přímo v ulicích.

Konec 1. světové války a Den válečných veteránů

11. listopadu 1918 v 11 a 11 minut bylo ve vlakovém voze u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi zeměmi Dohody a Německem. Tím, na západní frontě, skončily boje 1. světové války. Jedenáctý listopad proto slavíme jako den válečných veteránů a připomínku padlých vojáků v ozbrojených konfliktech od první světové války do současnosti. Jedenáctý listopad byl vyhlášen Dnem válečných veteránů. Francie iniciovala tento den jako Den padlých nebo Den příměří již v roce 1919. Během krátké doby se pak vzpomínka na padlé rozšířila i v Severní Americe jako Den vzpomínek či Den veteránů. Jako vzpomínku si lidé toho dne dávají do klopy papírový květ máku.

Jak se k používání vlčího máku vlastně došlo a co předcházelo?

O pozdější propojení symboliky vlčího máku s válečnými veterány se nevědomky zasloužil vojenský lékař pplk. John McCrae z kanadského Ontaria, který v první světové válce sloužil v Evropě. Ač byl vojenským chirurgem, na útrapy a bolest raněných vojáků si nemohl zvyknout.  Zvláště se ho dotkla smrt přítele a bývalého žáka por. Alexise Helmera. McCrae svou bolest vepsal do básně  “Na flanderských polích”, ale papírek s ní zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej však zvedl a poslal do Anglie. Časopis Punch publikoval báseň 8. prosince 1915. Tradice nošení vlčího máku se John McCrae nedožil, zemřel před koncem války. (red)