Zborov na Ukrajině

I město Lvov, o jehož ohrožování ruskou armádou slyšíme denně a proti níž bojují Ukrajinci, aby si svůj samostatný stát uhájili, leží na západní Ukrajině. Našim předkům byl Zborov první vítěznou bitvou, ale zdaleka ne poslední. Po celé trase až do Vladivostoku jsou více či méně zachovalé památníky na naše padlé, ale současná ruská vláda nemá zájem o jejich udržování. Podle svých sil se o to snaží Československá obec legionářská.

Se vším důležitým vás o bitvě u Zborova seznamuje do konce března výstava Československé obce legionářské v Galerii Sladovna. Ještě mnoho legionářů padlo a bylo zraněno, než mohla být vyhlášena Československá republika, ale mohli jsme v r. 2018 oslavit jejích 100 let. Ukrajina si samostatnost vybojovala o mnoho desítek let později než my.

Teď s napětím sledujeme vývoj bojů na Ukrajině. Snažíme se Ukrajincům pomáhat, někdo se za ně i modlí, aby brzy s podporou skoro celého světa porazili agresora a vrátili se k běžnému životu ve své svobodné zemi, i když než ji dají do pořádku, bude trvat dlouho.

Myslím, že aktuálnost bitvy u Zborova v dnešních dnech ukazuje, že heslo „ Který národ nezná svoji historii, musí si ji prožít znova,“ nejsou prázdná slova. Zborov a Lvov nejsou až tak daleko od nás. Danuše Emilie Manová

Současná ukrajinská básnířka Věra Kovalčuková napsala už v r. 2018 báseň opěvující její rodnou obec na ukrajinské Volyni, a myslím, že když mají Ukrajinci takový vztah ke své zemi, nemohou se jí už nikdy vzdát!

Věra Kovalčuková

…Moje země mě tak miluje,

že přijme mě upřímně a vlídně.

Nyní si opět dělám naděje,

když moje sny víří kolem mě.

I rostla tady moje křídla,

K světům já kamsi letěla.

A tys o návrat mě prosila

K domu, kdes na mě čekala.

Jsem tady s tebou, země rodná,

I kdybych někde v světě žila

Krajina čeká na mne teskná,

Abych se domů navrátila.